Průvodce Opočnem

12. 8. 2015, Lucie Pítrová

Jako malá holčička jsem obdivovala slečny průvodkyně na zámcích, které jsme často s maminkou navštěvovaly v rámci výletů po českých krajích. A protože, a o tom jindy, jsme nejčastěji křižovali s rodiči Východní Čechy, logicky vyplývalo, že tam a nikde jinde se splní můj sen. Procházet krásnými pokoji a turisty seznamovat s historií.

Což se mi vyplnilo a prožila jsem několik kouzelných prázdnin na zámku v Opočně pod Orlickými horami.

Jen … s lehce ubrečeným začátkem. To když jsem poprvé odjížděla do Opočna 1. července 1982. V autobuse jsem na klíně měla otevřený průvodcovský text, táta mi optimisticky mával z nástupiště, kam mě doprovodil, a mně začaly téct slzy. Poprvé jsem jela sama do neznáma, text jsem moc neuměla a bála se, co mě čeká. V úvodu mě čekala nedůvěra ke studentce výtvarné školy z Prahy navíc divně postrojené a klíště, které se mi přisálo na holeň při první večerní procházce zámeckým parkem a oborou.

Pak … ten moment si pamatuji, stála jsem se svou skupinou návštěvníků na arkádách, svět se zatočil, podlomila se mi na chvíli kolena a ocitla jsem se v kouzelném světě. Tomu vévodila dobrá a moudrá paní, kolem tančily víly, černý rytíř mátl děvčatům hlavu i srdce stejně jako trubadúr, samozřejmě že tu byli i bazilišci a tříhlavý drak a chytří Honzové, vzdělaní učenci i alchymisté. Všichni jsme viděli černou Mandu prchající nočním Opočnem před smečkou třínohých psů.

Tak … jsem potkala plno zajímavých lidí, s mnohými se přátelím dodnes, někdo se ztratil v čase, někdo už bohužel není. Jen ve vzpomínkách. Ty mé jsou obrazy. Kupodivu, přestože nemám hudební sluch, spojeny s hudbou. Večerní červnové slunce, hudební škola, bílá učebna s plno nástroji, na které jen tak pro radost hrál syn pana ředitele. Nebo klavírní koncert krásné slečny v obrazárně zámku za letního večera a lehkého vánku čeřícího záclony. Úžasný téměř andělský zpěv písně z Loutny české Nebeští kavalérové v podání zpěvačky z Pardubic rozléhající se z arkád nádvořím a do kraje. Do obrazu se to moc nehodí, ale umělkyně předtím požádala paní kastelánku o krupicovou kašičku. Královohradečtí pozounéři a jejich majestátní fanfáry při vstupu výpravy do zámku.

Jistě … průvodcovství skýtá i plno komických nebo naopak nepříjemných historek. Zůstanu u obrazů, pocitů a vjemů a přidám svou básničku vytištěnou v deníku Mladá fronta asi na podzim 1982:

A … pointa mého prvního odjezdu do Opočna? Další rok se konaly výjimečné večerní prohlídky rozšířené o další obrazárnu a po skončení mě oslovil vážený občan Opočna: „Vidíte, jak vám to jde, a to bylo breku!“ Jel tehdy tím autobusem také.