Ve stínu koule

4. 9. 2015, Lucie Pítrová

Po čase jsem se připojila na facebook a přidala se ke skupině Libeňská kronika, kam ti, kteří v Libni bydleli nebo bydlí, přispívají fotkami z rodinných archívů. Procitnutí! Vzdálená snová Libeň mého dětství ožila, vyloupla ze stínů do slunečního jasu a žluté bublinkové limonády, kterou jsem měla tak ráda a babička mi ji kupovala.

V neděli Libeň voněla svátečními obědy a od jara do podzimu růžemi, které pěstovala paní Jemelková na záhonku před domem v ulici pod kopcem, na kterém se tyčí koule – původně Libeňský plynojem. Kočka Ťapka pana Balcara z přízemí našeho domu na kopec vyrážela za teplých večerů na námluvy za kocoury. Babička měla Ťapku za kurvu.

Kopec střídal barvy podle ročního období a stále se na něm něco dělo. Byl ohromným prostorem pro fantazii, hry, sporty, možná i rande, ale to už neznám, v mém dospívání jsme se přestěhovali. Co vím určitě a pamatuji si, dusaly tam kopyta koní Vinnetoua a Old Shatterhanda a někde se skrývala Ribana nebo se Ribana hádala s Nšoči, která bude Ribana, Bella na chvíli opustila Sebastiana a Pyreneje, přejel tank s Jankem Kosem, Šarykem a Marusjou, pokud se dohodla Marusja s Lidkou, která z nich bude Marusjou.

Bohužel kopec zažil i opravdové vojenské ležení okupantů v srpnu 68.

Pokud nasněžilo, a tehdy v zimách sněžívalo, se kopec stával sjezdovkou a sáňkařskou dráhou. Pod kopcem měl pan Fábera hřiště, kde jsme v mrazu bruslili, pili výborný čaj s rumovou trestí a měli pocit, že pijeme opravdický grog. S jarem se led změnil na antuku s bílými čárami a přibyla síť pro tenis.
Kopec byl pro děti velký a prozkoumávání se rozšiřovalo podle uvolnění dobývaných kót od rodičů. Než přišel na řadu kopec, ztečí byl brán hliňák pod ním.
Koule magická. Maminka vzpomíná, že po válce zůstal v kouli průstřel a než byl opraven, hučela a sténala profukujícím větrem.

Libeň, s kopcem a koulí, mého dětství byla malebná, přestože (a nebo protože) přetínala čtvrť železniční dráha. Babička nakupovala v malých krámcích a většinou znala původní majitele, kteří v té době ve svých vlastních obchodech prodávali jako zaměstnanci státních podniků.

Kopec zčásti neexistuje, místo trati vede tramvaj a původní tramvajová trať na Sokolovské pozbyla účelu, je téměř zbytečná, místo malých krámků jsou casina, místo Žertva neutěšené a nevyužívané autobusové nádraží. Chlouba funkcionalismu Palác Svět se rozpadá řízeně italským majitelům do nenávratna. Proto se vracím ráda do Libně mých prarodičů prostřednictvím fotek, filmů, dokumentů. A možná naivně věřím v osvícenou budoucnost.